Tento památný kostel se nachází na území Krkonoš, které bylo osídlováno už při kolonizaci za Přemysla Otakara II. ve 13. století. Osídlování Malé Úpy však začalo až v 16. století, kdy majitel vrchlabského panství Kryštof z Gendorfu inicioval těžbu nerostu a hlavně dřeva pro stříbrné doly v Kutné Hoře. Podle trutnovského kronikáře Simona Hüttela začaly práce na plavebních přehradách - klausách a těžbě dřeva prvně v roce 1566 právě v okolí horské říčky Malá Úpa. Podle tereziánského katastru vznikla stejnojmenná obec až v roce 1748. Z dalších údajů v Hüttelově kronice vyplývá, že lidé v Malé Úpě příležitostně žili asi už od roku 1500. Do té doby nedotknutelná příroda okolo říčky Malá Úpa se začala v druhé polovině 16. století zaplňovat dřevorubci z Tyrolska a to zejména z Korutan a Štýrska. Těžba dřeva i nerostů již na začátku 17. století upadala, ale osadníci hned po příchodu založili na vykácených pasekách louky a postavili první horské chalupy. Mýta zúrodňovali stále usilovněji, aby mohli chovat krávy a kozy. Každá rodina dostala k vykácení svou lokalitu a proto i vzniklé luční enklávy a lesní samoty ještě několik dalších století obývali převážně příslušníci jedné rodiny. Rudy byly těženy v 16. století v osadě Smrčí a ve Lvím dole. Sem se vrátila těžba ještě v roce 1735 a potom hlavně v letech 1841 až 1866. Vytěžená železná ruda a arzenik se tehdy zpracovávaly v Peci pod Sněžkou. Další obživou našich předchůdců bylo pašování cukerínu ze sousedního Slezska.

V roce 1779 navštívil Malou Úpu budoucí císař Josef II., doprovázený známým generálem Laudonem. V rámci své náboženské politiky nechal místním horalům postavit kostel. Dne 22. února 1791 byl stánek Boží, nejvýše položený kostel v Čechách (975 m), zasvěcen patronům Petru a Pavlovi. Ovšem 10. 9. 1806 ve 20.45 hodin po zásahu bleskem dřevěný kostel vyhořel. Ihned byla zahájena výstavba nového kostela a 18. října 1807 už v něm byla sloužena mše svatá. Při stoletém výročí byla na stropním oblouku mezi presbytářem a lodí umístěn pamětní nápis s letopočtem 1791 a rakouskou orlicí. Krátce na to v roce 1889 byl kostel ve větším rozsahu renovován. Poslední oprava proběhla za těžkých podmínek v roce 1986. Nebýt vydatné finanční pomoci krajanů žijících dnes v Německu, zřejmě by k renovaci vůbec nedošlo. Při větších vnitřních úpravách v roce 1936 byl postaven nynější hlavní oltář. Na ústředním obraze jsou církevní patroni kostela Petr a Pavel. Levý obraz představuje svatou Terezu - příklad zbožnosti a pravý obraz svatou Alžbětu Durynskou, jako příklad dobročinnosti.

Boční oltář vpravo je zasvěcen Matce boží a na levé straně je svatá Barbora, ochránkyně horníků. Oltář je památkou na hornickou minulost Malé Úpy. Horníci, kteří pracovali na slezské straně hor v Arnsbergu, severně od Pomezních Bud, oslavovali každoročně svatou Barboru slavnostním průvodem zakončeným mší svatou na její počest. Staré věžní hodiny, které nejsou v provozu, teprve na rekonstrukci čekají. Kostel ztratil už třikrát své zvony. Poprvé při požáru v roce 1806, podruhé 1916 pro válečné účely a ze stejného důvodu i v roce 1943. Jenom malý zvon ve věžičce všechny války přečkal. Varhany pocházejí z roku 1833. Několikrát byly vylepšeny nebo opraveny a dodnes hrají. Zdejší farnost, založená spolu s kostelem již od roku 1946, po násilném vystěhování německých obyvatel, neexistuje. Nedílnou součástí kostela je i přilehlý hřbitov, kde se pohřbívalo od konce 18. století až do konce 2. světové války. Po odsunu Němců byl hřbitov takřka zapomenut, v jedné chvíli mu dokonce hrozila likvidace. Zásluhou několika starousedlíků se zachoval a opět tu nachází věčný klid ti, kterým se Malá Úpa stala více než domovem. O kostel i hřbitov se dnes stará několik místních lidí, kterým za práci vzdáváme dík a vyslovujeme uznání.
Už od 18. století v Malé Úpě existovala zařízení, která poskytovala příchozím potřebné služby. První větší hostince a horské boudy, zaměřené na poskytování služeb cestovnímu ruchu, vznikly až v druhé polovině 19. století při celoevropském rozmachu turistiky. V Malé Úpě nejvíce vzrostl cestovní ruch až s rozvojem zimních sportů po l. světové válce. Roku 1945 měla obec Malá Úpa kolem 1000 stálých obyvatel. V té době měly obě části - Dolní i Horní Malá Úpa již 1120 lůžek pro hosty (oproti dnešním 2500 lůžkům). Při srovnání s počtem trvale usedlých obyvatel je zřejmé, že Malá Úpa měla již tehdy charakter rekreačního horského střediska. V roce 1980 byla Malá Úpa jako samostatná obec zrušena a stala se součástí Pece pod Sněžkou. Až po sametové revoluci roku 1989 se podařilo zdejší občanské iniciativě obec Malou Úpu opět osamostatnit.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.pomezniboudy.cz